Oskar - Golden retriever
Ahoj, jmenuji se Oskar a narodil jsem se 16. 7. 2009 ve znamení raka. Jsem zlatý retrívr, ale průkaz původu na to nemám. Mně to ovšem vůbec nevadí, protože moje panička mě má ráda takového jaký jsem. Zatím mám barvičku krémovou, ale myslím, že ještě trošku budu tmavnout a třeba se jednou dočkám i té zlaté 
. Pro své nejbližší jsem ale už teď zlatíčko.
Narodil jsem se ve Šternberku a moje maminka má barvu úplně světlounce krémovou. Tatínek byl prý opravdu zlatý, ale to já nevím, protože jsem ho neviděl. Ale třeba budu jednou po něm. Už teď jsem tmavší než maminka, viďte?
Už od začátku jsem se musel o svoji maminku hodně prát. Mám totiž šest sourozenců a každý ji chtěl jenom pro sebe. Bylo nás šest kluků a jedna sestřička. Dostala jméno po naší mamince - Betynka. Ostatní bráškové nevím jak se jmenují. Protože jsme měli všichni hlad, tak jsme se hodně prali u maminčinýho bříška. Tahle povaha mi trošku zůstala. Jsem nebojácný a sebevědomý a moooc rád si hraju a do všeho koušu.
Jednoho dne jsem si všimnul, že nás nějak ubývá. Vždycky přijeli noví lidé a vybrali si někoho z nás. I já jsem se na ně chodil dívat, ale nikdo si mě nevšimnul a tak jsem zůstával v klidu u své maminky. Už jsem se o ní nemusel tak prát, ale zase mi bylo trošku smutno po sourozencích. A tak jsme zbyli jenom já a můj prvorozený, světle krémový bráška.
5. 9. 2009 jsem se vzbudil a všechno bylo od rána jiné Zaslechl jsem něco o lidech, kteří se k nám přijedou podívat a docela jsem se těšil. Zrovna jsem si hrál se svým bráškou, který byl už od narození větší než já, protože byl prvorozený, a najednou zazvonil zvonek. To asi přijeli ti lidé na návštěvu.
A opravdu! Byla to paní a pán s bílými vlasy. Byl hoooodně vysoký, ale mně se hned zalíbila ta paní, která na mě začala volat. Přiběhl jsem k ní jako první, protože bráška je línej a než se někam dokutálí, tak já už mám vše prozkoumané, a kousnul ji do ruky jak nejvíc mi to šlo. Chtěl jsem ukázat jaký jsem silák a že si chci hrát. Paní mi řekla, že jsem moc krásný a jestli nechci být její Oskar. Nevěděl jsem tenkrát co to je, ale líbilo se mi to, tak jsem si lehnul na záda a nechal se drbat.
Té paní jsem se líbil, protože na mě pořád koukala a říkala, že si mě odveze. Já jsem se trošku bál, že mi bude smutno po mamince, ale byl jsem hrdina. Naše panička, která se stará o maminku, říkala té paní ať si vybere, jestli chce mě nebo mého bráchu, ale ta paní už byla rozmyšlená. Chtěla mě a já ji. Naposledy jsem dostal od maminky napít mlíčka a už jsme se vydali na cestu.
V autě se mi líbilo a byl jsem moc hodný. Po cestě jsme se zastavili a dostal jsem napít. Můj nový páníček se se mnou vyfotil a zase jsme pokračovali v cestě. Od té doby bydlím v Lukavici, kde mám kamarádku Barunku - černého voříška, která si se mnou hodně hraje, a také jezdím s paničkou hodně často do Třešňovce, kde si se mnou hraje další panička a kde mám velkou zahradu. Tak taková je teď moje rodina 
.
